č. 34/1998 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. října 1980 byla v Haagu přijata Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.
Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána v Haagu dne 28. prosince 1992.
Česká republika oznámila dopisem ministra zahraničních věcí ze dne 28. ledna 1993 vládě Nizozemského království, depozitáři Úmluvy, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky s účinností od 1. ledna 1993 považuje za signatářský stát Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ze dne 25. října 1980.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval s výhradou podle článku 42 Úmluvy, že Česká republika nebude hradit výdaje uvedené v článku 26 odst. 2 Úmluvy, vzniklé účastí právního zástupce nebo poradce nebo jako náklady řízení, kromě nákladů, které je možné hradit podle její vlastní úpravy poskytování právní pomoci a poradenství”. Ratifikační listina České republiky byla uložena u vlády Nizozemského království dne 15. prosince 1997.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 43 dnem 1. prosince 1983 a pro Českou republiku v souladu s ustanovením odstavce 1 téhož článku dnem 1. března 1998.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
ÚMLUVA
o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí
Smluvní státy této Úmluvy,
pevně přesvědčeny, že ve věcech péče o děti mají zájmy dětí prvořadou důležitost,
přejíce si chránit děti mezinárodní úpravou před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění nebo zadržování a stanovit postupy k zajištění jejich bezodkladného návratu do státu jejich obvyklého bydliště, jakož i zajistit ochranu práva styku s nimi,
se za tímto účelem rozhodly uzavřít úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:
KAPITOLA I
ROZSAH ÚMLUVY
Článek 1
Předměty této úmluvy jsou:
a)
zajistit bezodkladný návrat dětí protiprávně přemístěných nebo zadržovaných v některém smluvním státě,
b)
zajistit, aby práva týkající se péče o dítě a styku s ním podle právního řádu jednoho smluvního státu byla účinně respektována v ostatních smluvních státech
Článek 2
Smluvní
státy učiní všechna potřebná opatření k zajištění cílů Úmluvy na svých územích. S tímto cílem musí postupovat pro ně nejrychlejším možným způsobem.
Článek 3
Přemístění
nebo zadržení dítěte se považuje za protiprávní, jestliže:
a)
bylo porušeno právo péče o dítě, které má osoba, instituce nebo kterýkoliv jiný orgán buď společně, nebo samostatně, podle právního řádu státu, v němž dítě mělo své obvyklé bydliště bezprostředně před přemístěním nebo zadržením,
b)
v době přemístění nebo zadržení bylo toto právo skutečně vykonáváno, společně nebo samostatně, nebo by bylo takto vykonáváno, kdyby bylo nedošlo k přemístění či zadržení.Právo péče o dítě uvedené v písmenu a) může vyplývat zejména ze zákonů nebo ze soudního nebo správního rozhodnutí nebo z dohody platné podle právního řádu daného státu.
Článek 4
Úmluva …